Concertino - Janáček je nazýval „klavírní koncertík“; vznikl v letech skladatelova moudrého stáří ( 1925), kdy do světa nové hudební tvorby vnášel i témata pohříchu rozverná. Původně to měla být skladba s názvem Suita „ Jaro“, v komorním obsazení klavír, dvoje housle, viola, klarinet, lesní roh a fagot. Klavírní part je ve skladbě dominující, nikoli však panující. Zvláště dechové nástroje vynalézavě tlumočí hudební děj, který pro každou ze 4 vět později autor vyjádřil coby 1. mrzutého ježka, 2. dovádivé veverky, 3. nadutých pohledů sovy, sýčka ; a 4. nakonec se všichni překřikují, hádají a klavír to musí urovnat. Premiéra se uskutečnila v únoru 1926 v Brně.

Klavírní cyklus 10 skladeb známý jako Po zarostlém chodníčku, řada I. má počáteční dataci v roce 1900. Pořadí a pozdější poetické názvy prodělaly svůj vývoj, daný jak tvůrčím zaujetím, tak i vydavatelskými nabídkami. Nehledejme za jednotlivými názvy konkrétní program – považujme je za  reminiscence na charakteristické chvíle prožité v rodných Hukvaldech, za události, jež Janáčkovi diktovaly vepsat do notové osnovy kousek své paměti. Nic nemění na tom, že prvních sedm autobiografických črt bylo poprvé vydáno pro harmonium.

Klavírní sonáta Samuela Barbera (1910-1981) vznikala v letech 1947-1949. Původně ji zamýšlel skladatel jako klasickou třívětou sonátu- energické a rychlé Allegro, delikátní scherzové Allegro a expresivní Adagio s užitím dvanáctitónové techniky. Po naléhání budoucího prvního interpreta Vladimíra Horowitze nakonec přiřadil sonátě větou čtvrtou, v níž čtyřhlasou fugou s užitím složitých synkopických rytmů a jazzových harmonických prvků dal americké hudbě „první skutečně velkou původní sonátu“ .

Eva Drlíková