V roce 1928 vznikla dramatická skica apokalypsy 20. století Pád Antikrista z pera švýcarského spisovatele a anthroposofa Alberta Steffena. Vizionářské a prorocké dílo se stalo roku 1935 libretem stejnojmenné opery Viktora Ullmanna, pražského německo-židovského skladatele, žáka Arnolda Schönberga a anthroposofa, který 18. října 1944 tragicky zahynul v Osvětimi. Opera Pád Antikrista je mnohovrstevnatou, synestetickou, apokalyptickou vizí vlády Regenta, jenž si nárokuje zbavit lidstvo závislosti na přírodě a „božských silách“.

Regent (předobraz Hitlera) uvězní Technika, Umělce a Kněze. Technik jeho svodům podlehne a sestrojí kosmickou loď, jež má spoutat sílu slunce. Kněz začne pracovat na novém kultu, jenž má z kamení syntetizovat chléb, a Umělec má oslavit Regentovo dílo a věčný „mír“. Umělec však v kobce skrze utrpení těla zažije rituální iniciaci, sjednocení mikrokosmu a makrokosmu. Vyřkne okultní „Ich bin“ a prohlédne pravou podstatu diktátora a tyrana, jehož blížící se triumf střídá hukot hroutící se kosmické lodi. Regent je odhalen jako Antikrist a jeho pád k zemi s sebou strhne i hvězdy. Všichni tři ruku v ruce (věda + náboženství + umění = anthroposofie) odcházejí jako bratři.