Světově uznávaný operní skladatel Janáček byl za svého života dlouhou dobu pojímán jako folklorista. Od konce osmdesátých let 19. století dával najevo cílevědomý zájem o moravskou lidovou píseň, zájem, který byl inspirován spoluprací s Františkem Bartošem na sbírkách lidových písní. Z této činnosti vzešla myšlenka na vytvoření populární Kytice z národních písní moravských (1890), která obsahovala výběr ze sbírek Bartošových, Sušilových aj. Na začátku devadesátých let vyšla Kytice v dalším zúženém výběru 53 písní s Janáčkovými klavírními doprovody. Edice byla záhy využívána při výuce hudební výchovy samotným Janáčkem na Učitelském ústavu či na II. českém gymnáziu v Brně, postupně vcházela v širší známost a její vzrůstající obliba podnítila telčského vydavatele Emila Šolce k výzvě připravit nové vydání v roce 1908 už pod názvem Moravská lidová poezie v písních. Dílko je bezesporu nejznámějším opusem svého žánru a Janáček si tak vydobyl pověst jednoho z nejlepších upravovatelů lidové písně. Ptáme-li se po příčinách tohoto úspěchu, lze odpovědět, že skladatel svou zevrubnou strukturální analýzou lidové písně došel k její odborné charakteristice a prostřednictvím tvůrčích úprav toto poznání přetavil do hudebních miniatur, jež obdařil svébytnou hudební poetikou.

Jarmila Procházková