Koncert představí tři mistrovská díla Janáčkovy sborové tvorby.Hradčanské písničky pro soprán, ženský sbor, flétnu a harfu z roku 1916 jsou dílem komponovaným v době první světové války.  Hradčany nepředstavují v Janáčkově pojetí hřímající majestátní symbol české státnosti. Série křehkých obrázků hradčanských zákoutí spíše směřuje k vyjádření skromných a láskyplných citů. V Kantoru Halfarovi, prvním z proslulé Janáčkovy trilogie mužských sborů na slova Petra Bezruče, se Janáčkovi poprvé podařilo nalézt svoji osobitou, expresivní sborovou sazbu. Jejím prostřednictvím zachycuje osobní tragické drama jednotlivce, který je pod sociálním útlakem doveden až k sebevraždě. Potulný šílenec, Janáčkův vrcholný mužský sbor se sopránovým sólem z roku 1922 na báseň indického básníka Rabindranátha Thákura, je jedním z nejvíce strhujících děl celé Janáčkovy sborové tvorby. Básnický motiv věčného hledání zde souzní s celoživotní skladatelovou uměleckou poutí.

Dvacet posledních let svého života byl skladatel Bohuslav Martinů (1890–1959) díky nepříznivým politickým poměrům donucen prožít v emigraci. Do svého rodného kraje se tak mohl vracet pouze symbolickou formou, nejčastěji prostřednictvím svých skladeb. Hluboce na skladatele zapůsobily lidově prosté verše jeho dávného poličského přítele, spisovatele Miroslava Bureše, které oslavují přírodu Českomoravské vysočiny a tamější lidové zvyky. Tato inspirace dala vznik volnému cyklu čtyř komorních kantát zhudebňujících Burešovu poezii. Vedle Otvírání studánek (1955) a Legendy z dýmu bramborové nati (1956) to je kouzelná Romance z pampelišek (1957), příběh dívky čekající na návrat milého z vojny, a Mikeš z hor(1959), dětský příběh o Mikšovi, který se svým kozím stádem bojuje proti mrazu, fujavici a uchrání proti nim svůj kopec, na němž se pase.

Pražský filharmonický sbor je špičkovým vokálním souborem s téměř osmdesátiletou tradicí. Hlavními sbormistry tělesa byli od 60. let minulého století Josef Veselka, Lubomír Mátl, Pavel Kühn, Jaroslav Brych a Jan Rozehnal. Od roku 2007 působí ve funkci hlavního sbormistra Lukáš Vasilek. Mezi koncertní partnery sboru patří nejlepší světové orchestry, např. Berlínská filharmonie, Královský orchestr Concertgebouw v Amsterdamu, Vídeňská filharmonie, Orchestr lipského Gewandhausu, Symfonický orchestr BBC v Londýně, bostonský a sanfranciský symfonický orchestr a samozřejmě Česká filharmonie. Pracuje s předními dirigenty, mezi nimiž nechybí Daniel Barenboim, Jiří Bělohlávek, Pierre Boulez, Riccardo Chailly, Riccardo Muti, sir Simon Rattle a Michael Tilson Thomas. Od roku 2010 se sbor podílel na více než třech stovkách koncertů a hudebních představení. Těleso disponuje širokým repertoárem, který je zaměřen především na acappellovou, kantátovou a oratorní tvorbu od klasicismu až po současnost. V poslední době je Pražský filharmonický sbor v různých komorních obsazeních zván také k provádění renesanční a barokní hudby. Od roku 2010 je Pražský filharmonický sbor rezidenčním sborem prestižního operního festivalu Bregenzer Festspiele.

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování na pražské Akademii múzických umění a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1998–2009 byl sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení a v období 2005–2007 vykonával také funkci druhého sbormistra operního sboru Národního divadla v Praze. V roce 2005 mu Unie českých pěveckých sborů udělila cenu Sbormistr junior. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Kromě studia programu a řízení samostatných koncertů je součástí jeho práce příprava tělesa k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech. Nahrávky sboru pod jeho vedením jsou zachyceny na mnoha CD (např. Deutsche Gramophon, Sony Classical, Supraphon). V roce 2010 Lukáš Vasilek sestavil a hudebně připravil jazzový vokální ansámbl, který doprovázel Bobbyho McFerrina při jeho koncertech v České republice. V tomtéž roce založil i profesionální komorní sbor Martinů Voices, s nímž se věnuje především interpretaci hudby 20 a 21. století. Příležitostně se zabývá také orchestrálním dirigováním.

Ondřej Pivoda