Jestliže Janáčkův festival přináší vrcholné zážitky v opeře, na symfonickém i komorním pódiu, tak k nim přistupuje i setkání s prestižním jazzem, který je inspirován a podnícen Janáčkovým dílem. Tales from my diary / Polajka-Nikolaj Nikitin Ensemble a Miroslav Vitouš-kontrabas navazují především na Janáčkovo klavírní a kvartetní dílo.Sofistikovaný jazzový projev nechává čas od času zaznít nějaký janáčkovský segment, který pak vchází do improvizačního procesu.Je to velmi působivé a proměnlivé jam session a janáčkovská montáž jazzmanům plně vyhovuje, takže ji mohou posouvat dál do jazzové syntézy.

Didrik Ingvalden Orchestra postupuje podobně, ale ve větší nástrojové sestavě. Spojení Ingvaldena a středoevropských hudebníků se uskutečnilo v ansámblu, který už může aspirovat na označení „orchestr“ – je to téměř desítka hudebníků, kteří využívají janáčkovských jader a tematických podnětů v jazzovém proudu. To nejpodstatnější z Janáčka- to znamená montáž a akordika nahrazující harmonii na pozadí nekonvenční rytmiky a redukcionistické zvukové palety je pro jazzmany stále velkou výzvou, do níž se s chutí zapojují. 

A tak od 70. let, kdy poprvé Lake-Emerson-Palmer použili témata ze Sinfonietty ve své skladbě The Edge of Knife, začíná souvislá řada jazzové inspirace Janáčkem. A to je dobře…