Opera Z mrtvého domu, Janáčkovo poslední jevištní dílo, dodnes uchvacuje svým hlubokým a opravdovým humanismem. Na podkladě Dostojevského románu Zápisky z mrtvého domu Janáček líčí osudy vězňů v ruském žaláři, kde je spoutána lidská svoboda, pošpiněna a zneuctěna lidská důstojnost. „A ta černá moje opera dá mi hodně práce. Připadá mi, jak bych v ní po stupních níže a níže kráčel až na dno z lidstva nejbídnějších lidí. A to se těžko kráčí.“, svěřil se Janáček v dopise přítelkyni Kamile Stösslové. Jako na filmovém plátně se v opeře před zraky diváků odehrávají zpovědi vězňů střídané momenty všedního vězeňského života, jehož součástí jsou chvíle hádek, opilství, nafoukaného vychloubání, mlčení i vzácné radosti. I v duších trestanců se objevuje záblesk lidskosti – „v každém tvoru jiskra boží“, jak si skladatel poznamenal na titulní stranu operní partitury. Práce na díle Janáčka zaměstnávala od počátku roku 1927. Dopracovat partituru do definitivní podoby už se mu však nepodařilo. Jeho práci přervala v srpnu 1928 náhlá smrt.